28.05.2015 – Čtvrtek – První dojmy z Bosny byly dost rozpačité, počítám, že to bylo tím, kde sme do země vstoupili, i když na srbské straně to aspoň trošku žilo, tak tady na bosenské… no strašný, opravdu díra… za cestu do Višegradu, což je tak 40km sme potkali, tak ať nekecám, max 10 aut. Bohem zapomenutý kraj.
Ve Višegradu sme se už napojili na větší silnici vedoucí podél řeky Drina postupně až do Sarajeva. Byly sme dost překvapení, když nám ráno navigace ukázala, že do Sarajeva to je asi 350km ale že tam budeme za 7 hodin… takže asi takhle, vyjeli sme o půl jedenácté a v Sarajevu sme byli o půl 8 večer, takže cesta suma sumárum 8 hodin, nikde žádná dálnice, pořád nahoru a pořád dolů a to celý den…
Měl sem adresu na jeden hostel ve městě, kde by se dalo i parkovat, ale bohužel sme se tam nedozvonili, tak nakonec po cestě zpět směrem k centru, vyskočil na nás billboard hostel Plaza, stavíme, zvoníme. Příjemný týpek otevře a už zjišťujeme jestli nás na jednu noc ubytuje, ok klapne to, ještě řešíme parkování, které nakonec taky řeší, ale bere si od nás klíče, že až se uvolní místo tak to přeparkuje líp.
Dáme sprchu, zaplatíme hostel 40€ za 3 lidi na noc s vlastní koupelnou a záchodem, paráda. Ještě bereme mapu a jdeme se dnes jen najíst a dát si pivko. Po cestě vidíme, že nám přeparkoval auto o kus níž a tak Michal jen cvičně bere za kliku u auta a ono ejhle… oteřeno, tak běží nahoru zpucovat toho týpka. Vybereme z bankomatu ty jejich konvertibilní marky a hledáme a až nacházíme restauraci, kde mají točené pivo. Dáváme si čevabčiči na bosenský způsob, v půlce vydlabané placky, jsou grilované kousky mletého jehněčího a cibule, no a k tomu točené Sarajevské. Pak dáme ještě jedno a jdem se vyspat po tý náročný cestě.
Hřbitov obětí války v Jugoslávii
29.05.2015 – Pátek – – Běžím ráno nakoupit rajčata, papriky a bagetu na snídani a dojídáme poslední zbytek zásob. Dnes je krásný modrý den, teplo, ale ne moc, no tak akorát. Jdeme dolů do staré turecké čtvrtě Baščaršija, je ráno a moc lidí tam zatím není. Procházíme si to pak jdeme k Sarajevskýmu pivovaru, kostelu sv.Ante, ministerstva obrany, až ke katedrále Srce Ježíšova, pak dál ulicí Tita až k věčnému ohni, památníku obětem 2.sv. války. Pak přes bazar opět k turecké čtvrti, kde dáme pivko a pak jdeme na vyhlídku na město, ale předtím si ještě projdeme hřbitov obětí bosenské války, hodně deprimující místo. Výhled ze Žluté bašty na město je opravdu excelentní a stojí zato tam strávit pár minut.
No potom už jdeme zpět se najíst, všude už je strašně lidí, skoro se nedá projít kolem fontány Sebilij, nakonec usedáme před kebabárnou a dáváme oběd. Pak ještě nakoupíme a kolem 14 hodiny vyrážíme na nonstop cestu domů.
Výjezd ze Sarajeva trvá a navíc cestu zablokuje kamion, objíždíme to a po chvíli se dostáváme na dálnici, která ale není moc dlouhá a končí v Zenici, kousek za Zenicí zastavujeme a převlíkáme se krátkých kalhot, už je dost teplo. Cesta ubíhá a tak přes Doboj a Modriča se dostáváme na bosensko-chorvatskou hranici, kterou tvoří řeka Sáva. Bosna v pohodě jeďte dál, Chorvatka, ale prudí a chce vidět batohy a přihrádky a ptá se, odkud jedeme, Kosovo neříkáme, že jen z Bosny, prohledá a pak nás pustí dál.
Kousek za hranicemi najíždíme konečně na dálnici a po ní, se kolem Dakovo dostáváme do města Osijek, platíme mýto a pokračujeme přes Beli Manastir na hranice s Maďarskem. Ty proběhnou celkem v pohodě a tak kolem 19 hodiny najíždíme u Moháče na dálnici vedoucí do Budapeště, jdu dozadu spát… Spím až do asi 30 km před Budapeští, tankujeme, kafujeme, bagetujeme. Pak průjezd po obchvatu Budapeště, kousek za ní nás na chvíli zbrzdí nehoda, ale ne moc dlouho. Potom se s Michalem střídáme za volantem, řídil skoro 7 hodin. Potom v pohodě jedeme na Gyor, překračujeme hranice na Slovensko, přes Bratislavu směr Brno, kde za městem kolem půl jedný zastavujeme a balíme si každý svoje věci. V Třebíči mě vykládají kousek po jedné v noci.