06.08.2009 – čtvrtek – …a popojedem na černohorskou stranu. Tam jsou před náma tři auta, ale za deset minut už jdem na řadu, zaplatíme ekotax 10 eur, dostaneme razítko a jedeme směr Podgorica.
To je dost nehezkej panelákov a taky tam chybí směrové cedule, tak podle intuice a pak i konečně podle šipek směřujeme na Cetinje a odtud do přímořského letoviska Budva. Příjezd do Budvy je naprosto parádní, sjíždí se z hor a ten výhled je fakt úchvatný! Po příjezdu začíná asi tak dvou hodinové martýrium s hledáním kempu, každý nám ukazuje kudy kam, ale my jsme ho prostě nenašli…tak nasraní jedem k Ičku, kde nám poradí, že kousek za Budvou směrem na Tivat je velký kemp Jazz, ten už celkem v klidu najdeme, na recepci nám oznámí ať si to postavíme, kde chceme, že si to večer obejde a zkasíruje. OK, tak si vybíráme místo vedle srbský rodinky, stavíme stan a vše potřebný. Pak jdeme na pláž do baru na pivko. Bohužel o cenách jako v Albánii si můžeme nechat jen zdát…0,4l piva za 2,50 euro…no jo prokletej plážovej turismus.
Pak jdem ke stanu udělat něco k jídlu, vyřídíme s majitelem formality s tím, že zaplatíme ráno, hodíme se trochu do gala a vyrážíme autem do Budvy na korzo. Je to fakt strašný všude mraky lidí, atrakce, obchody, zmrzliny a všechny takový ty blbosti jako na promenádě třeba v Chorvatsku…to pro mě není a tak si dáme jen předraženou zmrzku a znechucení valíme k autu a šupem do kempu. Tam jsme kolem jedenáctý a valíme hned spát.
07.08.2009 – pátek – Ráno už po devátý máme vše zabalený v autě, zaplaceno a pomalu vyrážíme do pár kilometrů vzdálené vesnice Sveti Stefan. Tam jsme kolem půl desátý, počasí je nádherný. Zaparkujeme na sjezdu k pláži a jdeme na prohlídku ostrůvku, ten je ale k naší smůle zavřený a přístup je pouze po příchozí mostku. Chvíli okoukneme situaci a po zjištění, že jsou tam opravdu pěkné pláže, se dohodneme, že dnešek strávíme tady a odpoledne vyrazíme do Kotoru. Tak rozložíme ručníky a jako první jdeme do baru na pivko. Opět předraženo… Voda je čistá, i když trochu studená oproti Albánii a taky se dost prudce svažuje do hloubky.
Kolem třetí to balíme, pro dnešek už slunění stačilo. Jedeme zpět na Budvu a odtud do asi 25km vzdáleného Kotoru, kde v marketu nakoupíme jídlo a pivo, ceny tam jsou podobné jak u nás. Dojedeme do centra, kde opět začínáme hledat kemp, po asi hodině neúspěšného hledání, zastavujeme u Ička, kam se vyběhnu zeptat, na malý mapce mi to ukazuje, a když se zeptám jestli mi ji může dát (vypadá totiž jako prospekt) tak po mě chce tři eura, no mazec, takový věci jsou snad zadarmo už i v Chorvatsku…no nic zhruba jsem si to zapamatoval a tak jdeme po zátoce z druhý strany až ve čtvrté vesnici je nakonec šipka kemp.
Ten je situován na terasách se stráni, majitel byl úplnej pohodář. Chtěl po nás deset euro na jednu noc, ukázal nám flek, kde můžem postavit stan, toalety a sprchy a má tam i restauraci. Postavíme stan a když vidím kousek od nás takové poloohniště, hned dostávám nápad opéct si buřty…ok…zeptáme se majitele, kde tady má nějakej krám. Tam nakoupíme srbské párky, hořčici a beraní rohy. Doděláme ohniště a jdeme pro dřevo, majitel vidí jak ho táhneme a hned sonduje jako na co…říkám na vatru, a on ok ale malá vatra…jasně. Nakrájíme párky, zapálíme vatru a už sedíme na šutrech o opíkáme. No paráda…jde kolem nás Holanďan a je vidět, že mu to nedá, zastaví se a se zálibou na nás kouká…je vidět, že ho to dostalo. Prostě zpátky k počátku kempování, žádný LCD televize, satelity, stolečky, židličky, plno nádobí a všeho bez čeho jsme se my dva v poho obešli a to ho asi dostalo.
Pak si dáme sprchu a hodíme se trochu do gala, protože se chystáme na večerní prohlídku Kotoru. Kolem devátý vyjíždíme po pobřeží směrem do města, tam je samo tolik aut, že opět hledáme místo na zaparkování. Nakonec se zadaří a tak už pomalu jdeme na prohlídku staré části, ale je to dost podobné večerní Budvě a tak se tam zdržíme jen asi hodinu a jedem zpět do kempu, kde si sedneme do restaurace, dáme pivko a pizzu. No a opět v jedenáct uleháme.
08.08.2009 – sobota – Den odjezdu směrem ČR. Ráno nemůžeme dlouho vyspávat, máme před sebou dost dlouhý den… Proto v osm hodin už máme kompletně zabaleno, jsme i po lehké snídani a razíme do Kotoru. Vzhůru je jen pár místních, zaparkujeme a vydáváme se dobít vrchol na kterém jsou zbytky starého hradu. Cesta na vrchol trvá asi třičtvrtě hodiny, ale moc dlouho se tam nezdržíme a mažeme dolů, kde jsme před desátou. Ještě koupíme něco v marketu a vydáváme se na dlouhou cestu domů!
Do Cetinje to vezmeme přes národní park Lovčen a proto musíme vystoupat hodně vysoko, je odtud krásný výhled na celou boku Kotorskou. Ve vesničce Krstac, nakoupíme domácí sýr, pršut a červený víno. V Cetinje trošku bloudíme než se dostaneme na hlavní silnici do Podgorice, tam jsme kolem poledne, opět chvíli bloudíme než nás místní navede na správnou cestu na Bělehrad.
Pak už pokračujeme středem Černý Hory až do Bielo Polje, kde kousek za městem je hraniční přechod do Srbska, kde jsme kolem třetí. Hraniční kontrola jak na černohorské tak i na srbské straně. Pak pokračujeme opět horským terénem přes Nova Varoš, Užice do Čačaku, kde si dáváme na pumpě pausu a dotankováváme do plna. Z Čačaku je to ještě pěknej kus do Bělehradu, tam přijíždíme už za tmy, opět se chvíli motáme, ale nakonec na poněkolikáté trefíme sjezd na Novi Sad a opět valíme po dálnici až do Subotice a hranice s Maďarskem. Tam se dostáváme v půl dvanáctý v noci, do obrovský kolony Turků vracejících se zpět do Německa. Střídáme se za volantem, já toho od rána mám už fakt dost…
09.08.2009 – neděle – Čeká nás čtyřhodinové popojíždění ve frontě, kolem půl čtvrtý se konečně dostaneme na řadu, jen nás zběžně prohlídnou a my pokračujeme ke stánku s vinětami, kde koupíme za sedm euro jednodenní vinětu a na OMV si kupujeme bagety. Moc nám ale nejedou…pak ještě chvíli pokračujeme po dálnici, ale spánek je silnější a tak asi sto kilometrů před Budapeští zastavujeme na pumpě a jdeme se trochu vychrápat.
Nakonec z toho jsou tři hodiny nepřerušeného spánku, kolem sedmý jsme vzhůru a razíme dál na Budapešť, kterou po M0 objíždíme směrem na Gyor a Mosonmagyarovár.
Pak už klasickou cestou přes Rajku do Bratislavy, dál až na hranice z ČR, se zastávkou ve městě Břeclav, kde dotankujeme a přeházíme si každý svoje věci do svých báglů, abychom se s tím pak neotravovali. Pak do Brna a přes Velmez do Třebíče, kde mě Roman doma vyhodí a sám pokračuje do Jaroměřic.
Celkový pocit z této cesty po šesti zemích Balkánu je opravdu výjimečný, nejvíc mě ale oslovila Albánie, je to nádherná hornatá země co zatím má vše co je potřeba – krásné hory, průzračné moře, nezničenou přírodu, příznivé ceny a příjemní lidé. Akorát si myslím, že pokud chcete tohle vše vidět, tak se nevyplatí otálet… Albánie se samozřejmě také rozvíjí a to s sebou nese i možnost, že za pár let to tam tak parádní nebude anebo se to bude draze platit.
Mě to zhruba vyšlo na 17 dní za 17 000,- což odpovídá mojí nastavené hodnotě cca 1000,- na den.