Deník_Moldavsko_2007

… předchozí na Ukrajině >

11.09.2007 – Úterý – …horší už to bylo na straně samozvané Podněsterské republiky, kterou kromě Moldavska, kde se nachází, nikdo neuznává.
Všichni jsme museli vystoupit z autobusu a jít na prohlídku zavazadel rentgenem. Jeden z celníků si nechal naše pasy. Po prohlídce a dost hustým výslechu, co tam jedeme dělat, všichni kromě nás a jednoho Turka si v pohodě usadili do busu. To už jsme začali čmuchat nějakou levotu… Vzali nás samotný do takovýho kumbálu, kde nám tvrdili, že tady to ještě není Moldavsko, ale Podněstří a že si budeme muset koupit víza, jinak že nás dál nepustí. Přikývli jsme a ptali kolik stojí. Prý 60 euro nebo 80 dolarů pro oba. Souhlasíme a dáváme 80 dolarů (1600 Kč) a čekáme na ty víza, ale samozřejmě je to bouda, žádný víza potřeba nejsou, je to prostě jen tahání peněz z cizinců z EU, tzv. korupční poplatek. Odešlou nás zpět do busu, že nám pak ty pasy donesou. Přinesli, ale jak jsme čekali, po vízu ani památky. Tak jsme jim jen tak dali 80 dolarů…

foto_604
Podněsterská „komunistická“ republika na mě za tu chvíli zapůsobila jako dokonalý policejní stát, kde člověk nemůže vůbec nic. Po cestě nás zastavila policejní hlídka a proprala i cestující, kteří stáli a chystali se na nejbližší zastávce vystoupit. No fakt strašný. Po průjezdu Tiraspolu, jejich hlavního města, a po ještě jedný zastávce se dostáváme opět na hranice… a sakra…
Všude jsou zátarasy, obrněný transportéry, vojáci se samopaly a pásy s hřebíky. Do busu vstupuje celník, koukne na naše pasy a okamžitě nás lifruje z busu ven, je nám to jasný, zase půjde o prachy, to jsou „svině“. Projde celej bus a vyhodí i Turka. Opět temná místnost bez oken, výslech jestli máme narkotika, střelné zbraně, kolik hotovosti sebou vezeme. Pak nás donutí vytáhnout všechny věci z kapes. Koukne do pasů a ptá se, kde máme vízum, marně se mu snažíme vysvětlit, že jsme si ho koupili na hranicích. Tak už jsme dost vytočení a natvrdo se ho ptáme kolik peněz bude chtít. On se kroutí, vysvětluje, že když nezaplatíme „vízum“ tak bude policie – vězení – deportace!! Chtěl 300 UAH za oba (1200 Kč). Velice znechuceně jsme zaplatili, ale pak jsme si říkali, že je lepší dát peníze než si dělat problémy a kdoví jak by to třeba dopadlo, kdybychom to odmítli zaplatit…
…Dál pokračujeme do hlavního města Moldavska, Kišiněva. Tam se od půl devátý ráno dostáváme kolem třetí odpoledne a to je jen 170 km. Počasí nám stále přeje je polojasno a teplo. Vystupujeme na autobusáku a že si vyměníme peníze, bohužel je tam zavřeno tak nemáme peníze ani mapu a ani nevíme, kde se ubytovat, dost blbá situace.

foto_602
Naštěstí se k nám přichomejtne taxikář, jestli nás může někam hodit. Říkáme mu, že nemáme peníze, ale on že to není žádnej problém, kolik si chcete vyměnit? No tak těch 100 dolarů, vytáhne balík peněz, víme že za sto by jsme měli dostat něco kolem 1160 lei. Nabízí 1100 lei, nesouhlasíme a tak ještě 40 lei přihazuje, bereme to a domlouváme s ním ať nás zaveze někam do levného hotelu. Přemýšlí a nakonec nás doveze k hotelu Zarea, zastaví vytáhne bágly a když mu chci zaplatit, podá nám ruku sedne do auta a odjede. Koukáme na sebe a čucháme nějakej podfuk. Snad nám nedal nějaký prošlý, neplatný nebo falešný peníze.
Dojdeme na recepci, kde bereme pokoj s teplou vodou a sprchou přímo na pokoji za 400 lei (800 Kč). Naštěstí jsou ty peníze pravý, ubytujeme se, dáme sprchu pobalíme věci a jdeme na prohlídku.
Ale prvně ze všeho se musíme někde najíst. Na ulici A.S.Puškina sedáme do restaurace, kde mají i jídelák v angličtině. Dáváme opět kuřecí, a opět jim to trvá skoro 45 minut než to donesou. Je toho dost, tak se nadlábneme a pokračujeme na hlavní ulice Stefan cel Mare, kde jsou všechny „památky“.
Procházíme ji celou z obou stran, ale nic moc na ní není, jen pár kostelů, úřad vlády, parlament, prezidentský palác a socha. Ještě se domlouváme, že zjistíme vlak na zítra někam na Ukrajinu. Bereme taxík za 35 lei a na nádraží se u normální pokladny dovídáme, že na Ukrajinu žádný vlak nejede jenom autobus. Pak si ještě všimnu mezinárodní pokladny a jelikož se mi to moc nezdá, že by nejel žádný vlak, ptám se tam. Jasně, že jede, zítra v 11.41 do Lvova. Super to se nám hodně hodí. Chceme lístky a paní u okna říká, že stačí zítra před odjezdem a bude to stát 423 lei. Hmm docela dost… počítáme peníze a budeme muset ještě něco vyměnit.Zpátky jdeme pěšky, měníme, až vidíme nejlepší kurs. Na pokoj se dostáváme až za tmy. Dáme pivko, koukáme na telku, nařizujeme budík na 10 a jdeme spát.

12.09.2007 – Středa – Ráno po probuzení dáme sprchu, zabalíme věci, vrátíme klíče a jdeme hledat taxi. Počasí se po včerejšku trochu pokazilo, je oblačno, ale neprší. Je nám to celkem fuk stejně budeme celý den ve vlaku. Za 30 lei nás milý taxikář hodí na vlakáč.
Jdeme koupit lístky, paní si nás pamatuje, volná místa jsou, tak jak říkala, kupujeme kupé za 300 lei pro jednoho, je to o dost míň než říkala včera. Máme tak 40 minut času, tak jdeme něco posnídat a nakoupit do vlaku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Dáváme nějakou tvarohem plněnou taštičku, no nic moc. Do vlaku pivo, klobásu, chleba, ale zjišťujeme, že máme oba ještě dost peněz, ale ne tolik, aby se vyplatilo je měnit zpět na dolary. Tak nakupujeme dál chipsy, žvýkačky, další pivo a sýr. Mě zbude tak 8 lei a Michalovi 34 lei. Utratí to za playboy a už se pomalu přesouváme na nástupiště.
Vlak už tam stojí, naházíme věci do kupé a zároveň vidíme, kdo pojede s náma. Rodinka s malou holkou, to se asi moc nevyspíme… Vlak odjíždí na čas, seznamujeme se. Za chvíli přijde průvodčí, že za lůžkoviny ještě 20 lei, sakra taky jsme si mohli něco nechat, nemáme a tak jí dáváme hřivny. Vše je ok, usteleme si, koukáme z okna, pijeme pivo, jíme klobásu (taky nic moc) a hrajeme karty. Dost bída tenhle moldavský venkov. No jo jedna z nejchudších zemí Evropy…

… pokračuje zpět na Ukrajině >


Comments are closed.